Vedro, vítr, písek a to ne jenom na pláži, ale občas i ve vzduchu, díry v silnici a kvalitní soupeři. To byl pro mě izraelský Eilat a mistrovství Evropy 2012. Ano, chtěl jsem vyhrát. Kdo by taky nechtěl, že? Ale reálná šance byla hodně, hodně malá. Ale na druhou stranu, kdybych se na start nepostavil, nemohl bych o vítězství bojovat!
Sobota, 15:00, vzduch 29°C, voda 21°C, severní vítr 21 km/h a jasno. Na startu cca 60 atletů. Se startovním číslem 45 se stavím doprostřed startovního pole. Start z pláže. Takové starty nesnáším – moc lidí a než se člověk začne mlátit ve vodě, dostane pár úderů při běhu a rozbije si nohy o kameny:) Po pár desítkách metrů jsem se nechal stáhnout pod vodu a už jsem pěkně za všemi závodníky a můžu si vybírat, za kterými nohami poplavu:) 336 metrů na první obrátkové bójky je tedy v pohodě až na to, že jsem mezi posledními a nic s tím dělat nemůžu. Kolem bójek začíná nelítostný boj, ale prakticky z toho nic nevytěžím. Druhé kolo je stejné – kolem sebe mám plavce, které vůbec neznám a mezi kterými bych asi být neměl. Při přeběhu z moře do depa (310m) slyším své pořadí – 51.místo, ztráta 52sekund. No s takovým plaváním to na vítězství asi dnes nebude. Ale závod ještě nekončí – je tu cyklistika a pak běh.
Cyklistika – 6 okruhů. Od našeho středečního příletu se pořadatelé snažili a jeden kruháč na trati má nový asfalt a ty největší díry kolem kanálu jsou spraveny. I přesto to člověka občas kopne, když nějakou tu díru trefí. Od depa 2,5km po rovině – prvních dvě stě metrů proti větru, pak dlouhá rovinka k letišti s bočním větrem do zad, pak podél letiště přes dva kruháče zadarmo s větrem v zádech a pak cca 800metrový výjezd městem s 7% stoupání ve střední části kopce. A kolem kruháče zpět. První kolo mi nezbývá nic jiného než ukázat, co jsem na něm natrénoval. Po rovině s větrem v zádech se dopředu moc nehrnu, ale výjezd mi jde a nahoře jsem už v druhé skupince, která má po prvním okruhu ztrátu na vedoucí pole cca 30sekund. V naší skupince nás jede cca 10, ale vepředu se točíme jen ve čtyřech. Během druhého okruhu stahujeme dalších deset sekund a nahoře na kopci ve třetím okruhu už jsem v hlavním balíku. Ten si ovšem taky dává v pasážích proti větru v každém okruhu pěkný odpočinek. Toho využívá Dán Schill