Marine´s Ironman 70.3 World Championshhips, Lake Las Vegas and City of Henderson, 09-11-11. Z titulu se radoval favorit číslo 1 Australan Craig Alexander. Já až na 13.místě…
Plavání na pohodu – 25´C teplé jezero Las Vegas a v něm bójkami vymezen
jeden okruh, resp. trať tam a zpět. Start v 06:30, tzn. pár minut po
východu slunce. Podle předpokladu první disciplínu zvládl nejlépe Andy
Potts za 23:19, druhý opouští jezero se ztrátou 30sek Collington a za
dalších 30sekund vylézá Matthews následován cca 20 člennou skupinou
roztaženo do půl minuty. Já jsem šel z vody na 5.místě, ale většinu
plavecké tratě jsem odplaval na prvním místě skupiny, což pro mě nebyl
problém. Hned po naskočení na kolo se skupina roztrhala a na 17.km, kdy
sjela vedoucího Pottse čítala 7 závodníků (Gambles, Matthews, Alexander,
Ambrose, M. Lieto, Collington a já). Za pár dalších kilometrů se kolem ní
prohnal Tissink a poodjel. Naše skupina se do obrátky na 40.km rozrostla o
Ch. Lieta, Cartmela a Bella. Prvních 40.km bylo po větru a převládaly
kopce směrem nahoru než dolů. Mě se jelo super a hned po prvních metrech
na kole, kdy na mě zakřičel Radek, že se v té skupině musím udržet, jsem
jel podle toho. Do kopce jsem měl trochu navrch a tak jsem se vždy posunul
na přední místa ve skupině, z kopce mě chyběl převod 53/11, tak jsem se
většinou skupinou prosel dozadu. Na obrátce jsme zjistili, že zhruba
2minuty jede za námi další skupina cca 10 lidí. Na cestě zpět, jsem
praktikoval to stejné co na obrátku – z kopce jsem ztrácel a doháněl to do
kopce. Bohužel druhý delší výjezd se mi stal osudný – rozhodl jsem se, že
předjedu více závodníku jedoucích za sebou a až na kopci se zařadím na
pravou krajnici. Těsně před vrcholem se závodník, kterého jsem předjížděl,
zvedl ze sedla a zrychlil. Takže jsem ho nepředjel, zařadil jsem se pár
metrů za něj a přestal šlapat, aby rozestup mezi námi byl minimálně 8,5
metrů, jak stanovují pravidla. Rozhodčímu se však můj manévr nelíbil a
vyfasoval jsem červenou kartu, tzn. 4minuty v penalty boxu. Tím pádem bylo
po vyhlídkách na přední umístění…
Pak už to hlava nebrala…15km před druhým depem, kdy už se jelo spíš po
rovině a proti větru, jsem od skupiny odpadl, protože vepředu se rozhodl k
nástupu nejlepší cyklista mezi ironmany – Chris Lieto (na druhého v depu
najel 4minuty!) . Jakmile uviděl mou ztrátu Alexander, taky přidal a
skupiny roztrhal na dvě menší. K depu jsem tak přijel 4 minuty za druhým
Alexandrem a necelou minutu za skupinkou. Akorát když jsem brzdil u
Penalty boxu, se kolem mě prohnal Weiss (2. z St.Poltenu). Celkem tři
atleti z vedoucí skupiny dostali červenou kartu. Po 4minutách nuceného
odpočinku jsem dojel pár desítek metrů do depa, přezul se a vyběhl a
zkusil to. Patřila mi 16. příčka. První okruh (7km) to šlo výborně a běžel
jsem stejně rychle jako Weiss, který se probojoval už na 4.místo. V druhém
okruhu už to však začalo drhnout, no a ve třetím jsem byl rád, že jsem
doběhl do cíle.
Na vynikající výsledky je potřeba jako fyzická, tak psychická pohoda. Ta
druhá mě bohužel po vlastní chybě na 50.km opustila. Poučen do dalších
závodů na tratích Ironman 70.3 si dávám pár dní odpočinek, abych dobil
baterky a měl na trénink a závodění zase chuť. Má americká mise totiž
ještě neskončila – ještě mě čeká finále Race To The Toyota Cup, kde mi
průběžně patří 3. místo. Závody v LA (25.9.) a Dallasu (2.10.) budou o
něčím jiném!!!:)
zpět>>
